Po kolegovi, který si vzal na paškál samotný příběh hry a mise společně s multiplayerem, se ponořím více do detailů. A začnu u umělé inteligence. Jak jistě víte, série CoD je prolezlá skripty od hlavy až k patě a díky nim jsou zážitky z přestřelek tak intenzivní. Spolu s předem naskriptovanými situacemi, od kterých byste vojáky neodtáhli ani lokomotivou však oplývají všichni také vlastní vůlí a stejnou touhou přežít jako vy. Kromě toho, že vám vaši kolegové ukazují směr, kterým se máte ubírat, to však také působí jako ona emotivní kulisa války. Pobíhají, kryjí se, pořvávají na sebe pozice nepřátel, lapají po dechu při výměně zásobníku a dokonce mají i přesnou mušku. Nepřátelé se také nehodlají nechat lacino odstřelit a jejich nepříjemným zvykem je házet granáty na milimetr přesně a ještě ke všemu na míle daleko. Po půlce hry jsem tak neustále očekával, kdy přiletí granát z druhého konce mapy. 
Živě si však pamatuji jednu z misí, kde se AI předvedla vskutku dokonale. Jako dva odstřelovači jsme pronikli na obsazené území blízko Černobylu za úkolem infiltrace a odstranění nepohodlné osoby. Nebýt parťáka, nejspíše bych ani neobešel dům. Neustálá navigace, gesta, opatrné našlapování poblíž míst s vysokou radiací a poté i sprint mezi zornými poli nepřátel, to všechno mě přišpendlilo k monitoru jako můru na žárovku. Konec mise, co byl parťák zraněn a můj jediný úkol spočíval v tom dotáhnout ho na místo evakuace a vydržet do příletu vrtulníku pod neutuchajícím návalem nepřátel doteď patří k mým vrcholným zážitkům z celé hry. A to byla pouze jedna mise. Jistě, mnohé ono přílišné skriptování odrazuje a považují to za nedostatek. Musíme si ale uvědomit, že CoD4 není o taktických postupech. Je o požitku z frenetické akce, která vás nepustí dřív, než obrazovku protnou závěrečné titulky. A co z toho, že vás autoři vedou celou hru za ručičku. Kdo to za celou životnost série nepochopil, ten ať hledá zábavu u jiných.
Za celou hru si sáhnete na 70 různých zbraní a věřte, že nechybí žádný z vašich miláčků.
Se změnou v čase se pojí i změna ve vašem batohu. Tím samozřejmě myslím zbraně. Hodně zbraní. Za celou hru si sáhnete na 70 různých kousků a věřte, že nechybí žádný z vašich miláčků. MP5, AK, Dragunov, to je jen malá část z dlouhého seznamu. Všechny zbraně navíc potkáte v mnoha různých variantách. Na některých bude tlumič, tu zase přídavný granátomet či optický zaměřovač. S sebou pak potáhnete vždy dva kusy, ale nebojte se, že byste něco neokusili. Dostanete se totiž na různá místa po celé zeměkouli a každé bude charakteristické tou kterou zbraní. Navíc je můžete libovolně sbírat od padlých nepřátel, takže si každý přijde na své. Kromě klasických kvérů budete mít k dispozici taktéž nůž pro boje na blízko a dva druhy granátů. Výběr je tedy více než bohatý. Obrázek o hře jsme si tedy udělali - hrajeme v rychlém tempu a máme čím střílet. Všichni ale dobře víme, že bez dobrého ovládání je akční střílečka jak sprcha bez vody. Ovládáním se ničím neliší od svých předchůdců a staví především na malém počtu tlačítek, abyste se do hry rychleji dostali. Na co potřebujete celou klávesnici, když si vystačíte se čtvrtkou? A i kdybyste chtěli, v bitevní vřavě, kterou CoD4 nabízí, byste je stejně nestihli použít. Ovládání je tedy bezproblémové, citlivost myši tak akorát a v případě potíží si můžete vždy navolit klávesy vlastní.
Co ale dělá z CoD4 vrcholně atmosférickou podívanou je skvěle využité audiovizuální zpracování. Rozhodně se nejedná o dnešní špičku a na trhu najdete hned několik vyloženě hezčích her. Grafika v CoD4 ale především připravuje základnu pro zážitek, který dostanete ze hry jako celku. Čím déle budete hrát, tím více si začnete všímat detailů, které dělají z hezké hry hru ohromující. Modely postav jsou vynikající a tak ostré textury v mnohých jiných hrách nenajdete. Potěší taktéž bloom efekt při použití mířidel či jemný kouř. O modelech zbraní či vybavení vašich kolegů ani nemluvě. Při průchodu města Pripjat poblíž Černobylu vás mnohdy zamrazí v zádech a i Stalker by se mohl stydět. Po vzhledové stránce CoD4 povedlo. Malou výtku bych ale směřoval na prostředí, ve kterém se boje odehrávají. Už jsme si možná zvykli, že je všechno kolem nedotknutelné a vrcholem interakce jsou díry po kulkách, které zůstávají ve zdech, plotech i všude jinde. V CoD4 bych ale očekával pokrok, který se bohužel nekoná. Jistě, tu a tam poletují papírky, zdi se drtí a pokud to má skript zrovna v popisu práce, tak se zboří i půlka baráku. Nic víc ale nečekejte. Jakousi kompenzací za to je ve hře implementovaná průraznost materiálů. Nyní už žádná překážka není dost dobrá a novým heslem hry je být neustále v pohybu. I přesto, že jsem o oné možnosti věděl, jsem si to ze začátku jaksi neuvědomoval. Až po chvíli hraní vám dojde, že ty zdi, za kterými se již půl hodiny kryjí nepřátelé můžete prostřelit, načež tam pošlete pár kulek a pokocháte se vypadnuvší mrtvolou. Prostřelit můžete téměř všechno kromě tlustých zdí a ocelových konstrukcí a je příjemné sledovat, jak to hře prospělo. Dalo by se to dokonce označit za klamný pocit z interakce s prostředím.
Ruku v ruce s grafikou jdou i animace, které jsou brilantní. Především pohyb vojáků či různá gesta nastolují tu pravou filmovou atmosféru. Vojáci se krčí, po sprintu dělají skluzy k překážkám (ala GRAW) a dost animací bylo věnováno i smrtelným křečím. Nejvíce si podobných maličkostí všimnete ve více klidných misích (kterých je opravdu málo). Najdou se ale i nemilé chybky. Například reakce postavy na granát, který vybouchne těsně vedle vojáka, je někdy velice zvláštní a pokud jej to náhodou zvedne do vzduchu, budete svědky zajímavé reinkarnace spider-mana. Přítomná ragdoll možnost v menu je aplikována pouze na mrtvoly (to aby se krásně dokutálely ze schodů k vašim nohám) a právě při výbuchu granátu někdy blbne. Po zvukové stránce série vždy vynikala. Chaotická vřava je doprovázena skutečně uši rvoucími výbuchy a pokud si vezmete, že do vás létají kulky téměř ze všech stran, brzy se začnete za stolem krýt. Dabing se náramně povedl taktéž a pokud trochu
ovládáte ruštinu, potkáte spoustu humorných momentů. Soundtrack pak skvěle sedne k celkovému vyznění hry. Při úvodu do každé mise hraje rockový nářez, během bojů pak hudba pružně reaguje na vyvíjející se situaci. Hudbou jsem byl opravdu velice mile překvapen. Při použití reprosestavy 5.1 tak raději nehrajte v noci. Vysvětlovat pak policii, že jste opravdu nechtěli vyvraždit půlku sídliště, by bylo dosti problematické. Nemohu si však nerýpnout. Při všech těch skvělých zvukových výkonech zbraní jich několik druhů zní opravdu podivně pisklavě. Podobný případ jsem měl i s Maxem Paynem 2, kde Berreta zněla jako dětská petarda. Stejný problém má zde i několik samopalů, a to bez tlumiče. Jedná se ale opravdu o vadu, které si při vší té akci ani nevšimnete.
Call of Duty 4 není obyčejná hra. Je to sice krátký, ale emotivní a filmovou atmosférou přímo nasáklý nářez, který jen stěží bude na poli válečných her hledat konkurenci. Pár procent srážím především za krátkost hlavní kampaně, nulovou interakci s prostředím a pár menších bugů. Multiplayer vám však těch 8 hodin singleplayeru bohatě vynahradí. A teď mně omluvte, běžím zpátky do akce.
